3,7 kanon ÚV vzor 38

( A7)

Pokud budeme pátrat po tom, která dělostřelecká zbraň československé konstrukce a výroby zaznamenala největší úspěchy na frontách druhé světové války, zákonitě dojdeme k 37 cm kanonu vz.38. Pouze zřídka se podaří dokonale sladit vlastnosti tanku a jeho hlavní zbraně, tak jak se to povedlo u lehkého tanku vz.38. Toto legendární obrněné vozidlo je plným právem označován za nejlepší lehký tank prvních válečných let a k tomuto hodnocení mu velkou měrou dopomohl právě kanon A7.

Již dlouho před tím než z montážní linky sjely poslední tanky vz.35, začalo MNO řešit problém jakým směrem se bude dál ubírat československá útočná vozba. Bylo jasné, že zavedené tanky jsou sice relativně kvalitní a dobře vyzbrojené, ale zkušeností od jednotek a výsledky prvních cvičení potvrdily, že trpí také řadou nedostatků. V říjnu 1937 došlo na poradě, svolané dělostřeleckým a zbrojním odborem ministerstva národní obrany k rozhodnutí, neobjednávat další sérii LT vz.35. Nejprve měly být důkladně vyzkoušeny  nové  konstrukce obrněných vozidel, které se rodily ve Škodovce a ČKD. Bylo to prozíravé rozhodnutí. Konstrukční oddělení Českomoravské pod vedením geniálního konstruktéra Ing Surina, totiž pro zahraniční zákazníky vyvinulo vynikající tanky s originální koncepcí podvozku, které patřily k nejlepším tankům světa. V lednu 1938 začaly u Pluku útočné vozby 1. zkoušky nových prototypů. Škodovka předvedla rekonstruovaný typ LT 34 a dva upravené LT vz.35 vyzbrojené kanony vz.34 UV zatímco ČKD představila vynikající lehký tank TNH- S, vzniklý na základě tanků TNH dodávaných do Iránu. Toto vozidlo přesvědčivě zvítězilo ve všech parametrech a daleko zastínilo své konkurenty. MNO  proto rozhodlo, že dále už bude sledovat pouze zkušební prototypu tanku TNH -S, přestože soutěž nebyla ukončena a škodovácké tanky dodané se zpožděním, zdaleka neukončily základní část testů. Ani Škodovka však neměla přijít zkrátka, protože nové tanky pro československou armádu musely být vyzbrojeny děly z Plzně.

Zrození nového tankového děla

Plzeňští konstruktéři zatím na základě dosavadních zkušeností s tankovými děly připravily dva prototypy tankových kanonů, které sice vznikly na základě zavedených KPÚV vz.34 a 37, ale tato děla se  již v maximální míře přizpůsobovala specifickým požadavkům na výzbroj obrněných vozidel.  Typ označovaný ve firemní dokumentaci jako A8 vznikl na  podkladě překonaného KPÚV vz.34. Jeho výhodou byla možnost použití shodné munice s kanony vz.34 ÚV. To  mělo usnadnit logistiku a vyhovět požadavkům armády. Ta však od roku 1937 začala dostávat účinnější KPÚV vz.37. Tato moderní děla se od svého předchůdce lišila vyššími výkony při zachování ráže. Mohla  však  používat  i munici kanonů vz.34 a 34 UV. Opačně to však nebylo možné. Kanon proti útočné vozbě vz.37 byl proto vzat za základ tankového děla označeného A7. Tato zbraň  o hmotnosti pouhých 275 kilogramů měla hlaveň prodlouženou na 1885 centimetrů a na vzdálenost 500 metrů probíjel její granát pancéř o síle 35 milimetrů. Kanon A7 byl namontován do prototypu tanku TNH-S a po vlastní ose se přesunul počátkem května na střelnici v Hlbokém, kde mělo  proběhnout porovnání děl A7 a A 8. Oba kanony dosahovaly v průběhu náročných střeleckých zkoušek vynikajících výkonů, ale konstrukce modernějšího děla A7 ve většině parametrů svého konkurenta překonávala a především byla lépe uzpůsobena použití v tanku. U tohoto typu se například podařilo dosáhnou kadence 23 ran v minutě a při mířené palbě dokázala obsluha vypálit sedmkrát za minutu. Ještě na vzdálenost 1500 metrů prorážel cementovaný pancéř o síle 24 milimetrů a potvrdila se také očekávaná vysoká přesnost zbraně.  Důstojníci dělostřeleckého a zbrojního odboru MNO proto jednohlasně doporučili k vyzbrojení nového tanku použít kanon A7. Zkoušky děla sice dále pokračovaly na firemní střelnici v Bolevci, ale znovu se pouze potvrdily jeho vynikající vlastnosti. Nebylo proto překvapením, že  výzbrojní komise, která měla definitivně rozhodnout o zavedení nového tanku měla jednoduchou práci.  Její členové se  1.června 1938 jednomyslně shodli na tom, aby vozidlo bylo armádou přijato pod označením lehký tank vz.38 a jeho hlavní zbraň jako 3,7 cm kanon UV vz.38. Pod  dojmem hrozivého zhoršování mezinárodní situace už v dubnu 1938 rozhodl ministr národní obrany o objednání 150 tanků, ještě označovaných jako TNH, ale jednání o ceně  vozidel se protahovala pro přemrštěné požadavky ČKD. Teprve v červenci na základě nové cenové nabídky firmy se podařilo dosáhnout kompromisu a MNO mohlo vystavit oficiální objednávku na 150 vozidel s kompletní výzbrojí, které měla armáda převzít nejpozději v prvním čtvrtletí roku 1939. Teprve potom mohlo být vydáno i zmocnění k přípravě sériové výroby kanonů A7.

Počátek výroby a první zahraniční zájemci

Zavedením LT 38 by naše armáda získala bezesporu nejlepší lehký tank své doby. Všechny své konkurenty daleko překonával nejen svými výkony, ale především výzbrojí. Jen málokdy se totiž podaří sladit všechny požadavky na obrněné vozidlo tak, jak se to podařilo právě u lehkého tanku vz.38. Bohužel překotný vývoj událostí a nedostatek času způsobily, že tyto legendární obrněnce bojovaly prakticky pouze na špatné straně fronty, snad jen s výjimkou SNP. Po Mnichovu armáda znovu objednávku potvrdila, ale tempo přípravy výroby se znatelně zpomalilo. Škodovka dostala oficiální objednávku na výrobu kanonů vz.38 až v listopadu 1938. V prosinci rozpracovanost první série 150 děl A7 dosáhla 35 % s předpokladem, že výroba bude ukončena do března 1939. Tehdy totiž měly sjíždět z výrobní linky první tanky vz.38. Zdržení bylo způsobeno především přemrštěnými finančními požadavky koncernu ČKD, který ani v kritické situaci léta 38 nebyl ochoten hledat rozumný kompromis přijatelný pro vyčerpanou státní pokladnu. Výslednou cenu tanku se nepodařilo příliš snížit ani po tvrdém vyjednávání a nátlaku ze strany armády. Bohužel se na ní nemalou měrou podílel právě kanon A7 za který si Škodovka účtovala 103 500 Kč, a spolu s kulomety a vybavením tvořila tato položka více než třetinu ceny vozidla. Že se v ČKD zrodil tank pozoruhodných kvalit je zřejmé ze zájmu, který o toto vozidlo projevila kolébka tankové techniky – Velká Británie. Tam se vozidlo podrobilo přísným zkouškám v únoru a březnu 1939. Přesto, že tank ve zkušebním středisku Farnborough plně obstál, britská armáda o něj neprojevila zájem i když srovnatelným obrněným vozidlem v té době nedisponovala. Za tímto rozhodnutím je ovšem třeba hledat nátlak domácích výrobců, protože zkoušky trvaly až do června 1939, kdy je zakázali Němci a tank nechali převézt zpět do protektorátu. Rozhodnutí nezakoupit licenci na výrobu tanku se brzy Britům vymstilo. Právě jejich pomalé tanky se staly příští rok snadnou kořistí účinných kanonů těchto rychlých obrněnců. Další osudy kanonů A7, které byly připraveny k vyzbrojení lehkých tanků vz.38 bohužel tragicky poznamenala okupace Československa v březnu 1939.

 Ve službách okupantů

Wehrmacht získal v březnu 1939 bez jediného výstřelu výzbroj pro třicet plnohodnotných divizí, jejíž nejcennější součástí byly vedle moderních děl, především tanky, které svými parametry převyšovaly většinu německých konstrukcí. Perlou v tomto zbrojním arzenálu bylo bezesporu 150 lehkých tanků vz.38. Výzbrojní úřad okupantů netrpěl předpojatostí k cizí technice jako Britové a po provedení drobných úprav všechny tanky zařadil do výzbroje tankových jednotek.Nová vozidla byla označena PzKfw.38(t) a jejich hlavní výzbroj kanon A7 s pověstnou německou důkladností 3,7 cm KwK 38 (t). Okamžitě došlo k vystavení další objednávky na 325 vozidel a samozřejmě následovalo i pokračování výroby děl A7 ve Škodovce. Němci si byli dobře vědomi, že tato zbraň převyšuje ve všech parametrech jejich dělo stejné ráže a dokonce uvažovali, že vyzbrojí tímto výborným kanonem některé verze svých tanků. V průběhu roku 1940 dodala Škodovka Wehrmachtu 330 kanonů vz. 38 (t) a  84 záložních hlavní, které posloužily k vyzbrojení tanků série A až D, jejichž výroba byla ukončena  do listopadu 1940. Mimoto si Němci vyžádali  i dodání 16. kolébek, určených pro tanky poškozené v bojích na Západní frontě. Kanony namontované do tanků PzKfw 38( t), které se kompletovaly v libeňském závodě firmy ČKD, procházely ještě opětovným kontrolním nastřelením. Každý desátý vůz musel absolvovat po jízdních zkouškách opakované střelby na střelnici v Brdech a Milovicích. Úspěchy tanků v polské kampani se odrazili v požadavku na další výrobu  tanků vz.38. Zbrojní úřad vystavil ještě v roce 1939 objednávku na 275 kusů, která byla v následujícím roce rozšířena o dalších 250 kusů. Souběžně pochopitelně Němci objednali v Plzni i osvědčené  kanony KwK38(t). Ty se montovaly do tanků výrobní sérií E a F, které se vyznačovaly zesíleným pancéřováním. Škodovka v roce 1941 vyrobila ještě 90 kanonů A 7 pro tanky TNH- sv, které si objednalo Švédsko. Potřeba posílit a doplnit tankové jednotky Wehrmachtu, jakož i skvělé výsledky tanků v boji vedly k dalšímu pokračování výroby. Plzeňská dělovka pokračovala v rozjeté sériové výrobě pro tanky sérií G a H, kterých mělo být dodáno rovných tisíc kusů. V prvních měsících tažení do Ruska se tanky PzKfw 38 střetávaly převážně s tanky BT a  T 26, se kterými si uměly poradit. Na nové ruské tanky T 34 a KV však jejich děla nemohla stačit, protože se jednalo o vozidla zcela jiné kategorie. Výzbrojní úřad proto na počátku roku 1942 rozhodl, že část tanků bude upravena na stíhače Marder III. Výroba kanonů  A7 proto byla zastavena. Podle kroniky střelnice Bolevec Škodovka v letech 1939 až 1942 vyrobila více než 1700 kanonů KwK 38(t), ale některé prameny uvádějí í počet 2000 vyrobených zbraní.

Kanony vz.38 v boji

Zatímco podíl českých tanků na úspěších německé Panzerwaffe v prvních válečných letech je dostatečně znám, zcela nedoceněn zůstává podíl jejich dělostřelecké výzbroje na jejich skvělých úspěších. K prvnímu bojovému nasazení došlo v průběhu polské kampaně, které se zúčastnilo v řadách 67. tankového oddílu náležejícího k 3. lehké divizi, 57 tanků vz.38. V průběhu bojů se kanony velmi osvědčily a spolu s děly 3,7 cm vz.34 UV tanků vypálily 74 268 granátů, což je téměř polovina veškeré  munice ráže 37 milimetrů, vystřílené do konce bojů v říjnu 1939. Vyvrcholením kariery lehkých tanků vz.38 se bezpochyby stalo francouzské tažení v květnu a červnu 1940. Bojů na západě se zúčastnilo 238 tanků PzKfw 38(t), které tvořily jádro výzbroje 7. a 8. tankové divize. Tyto jednotky  bojovaly v sestavě armádní skupiny A, která měla zásadní podíl na rychlém zhroucení Francie. Prim hrála Rommelova 7 tanková divize, která se po bleskovém  překročení řeky Maasy nejprve utkala s francouzskou 1.tankovou divizí, kterou po třech dnech urputných bojů  rozprášila přesto, že tato jednotka disponovala i středními tanky B1. Velký podíl na tomto zdrcujícím vítězství měly mimo nezpochybnitelného mistrovství německých tankistů a jejich velitele, právě výborné kanony A7 ve věžích lehkých  tanků vz.38. Sedmá tanková divize si v následujících bojích  poradila i s nejlepšími francouzskými tanky Somua S-35. Vyvrcholením bojů na západě se stalo střetnutí 7. tankové divize s tanky 4. a 7. pluku anglického expedičního sboru. Britové vyzbrojení silně pancéřovanými, ale pomalými tanky Matilda se přesvědčili na vlastní kůži, jakou chybu udělali, když pohrdli československými tanky TNH. Na bojišti u Arrasu zůstalo 46 zničených britských tanků, zatímco Němci ztratili pouze šest tanků PzKfw 38(t). V průběhu západního tažení kanony 3,7 cm všech typů, které Wehrmachtu dodávala Škodovka, vystřílely úctyhodných 297 000 granátů a spolehlivě prokázaly, že se jedná o nejlepší děla srovnatelné ráže na bojišti. Ukončení kariéry kanonů vz.38 způsobil překotný vývoj dělostřelecké techniky v letech války. Úměrně s tím jak rostlo pancéřování tanků, musela zvyšovat i výkonnost jejich děl, a to bylo možné pouze zvětšováním ráže. Na počátku tažení do Sovětského svazu tvořilo 623 tanků Pz.38(t) vice než důležitou součást tankových sil Wehrmachtu. V prvních měsících války v Rusku dosahovaly české tanky ještě  řady úspěchů, ale ve střetnutí se středními tanky vyzbrojenými kanony ráže 76 milimetrů a silným pancéřem už kanony vz.38 nemohly obstát. Podvozky lehkých  tanků LT vz.38 se pak staly základem vynikajících stíhačů tanků. Věže sejmuté z rekonstruovaných vozidel ještě posloužily k vyzbrojení pevnostních objektů v Norsku a na Západním valu. Tanky vz. 38 nebojovaly pouze v řadách Wehrmachtu, ale tato vozidla používala i slovenská armáda a jejich  nasazení ve dnech SNP patří k nejsvětlejším kapitolám v historii těchto  tanků. Tehdy se naposledy  ukázalo, že v rukou odhodlaných tankistů se  mohou  lehké tanky vyzbrojené 3,7 cm kanony za příznivých podmínek utkat  i s podstatně modernějšími obrněnými vozidly. Tanky PzKpfw 38 (t) bojovaly v posledních letech druhé světové války  také v řadách maďarské a bulharské armády. Do výzbroje československé armády se tato legendární vozidla dostala až po osvobození v roce 1945. Třicet osm tanků zanechal na našem území Wehrmacht a obrozená  armáda je používala pod označením LT 38/37 především k výcviku řidičů. Po roce 1949 několik  tanků ještě tvořilo součást výzbroje obrněných vlaků, ale počátkem padesátých let došlo k jejich vyřazení z výzbroje.

Máme to štěstí, že lehký tank vz.38 první výrobní série s číslem podvozku 008 je součástí sbírek Vojenského technického muzea v Lešanech.  Toto dokonale renovované vozidlo je pojízdné a bývá největší atrakcí bojových ukázek pořádaných Vojenským historickým ústavem.

Prameny a literatura:

Jiří Janoušek – Československé dělostřelectvo 1918 – 1939

Vladimír Francev, Ch. Kliment – Československá obrněná vozidla 1918 – 1948

Vladimír Karlický – Československé dělostřelecké zbraně

Ota Holub – Československé tanky a tankisté

Franz Kosar – Panzerabwehrkanonen

Horst Schreibert – Německé tankové jednotky

Fritz Hahn – Waffen und Geheimwaffen des deutsches Heeres 1939 - 1945

Christopper Chant – Encyklopedie tanků

Vladimír Francev, Charles Kliment – PRAGA LT vz.38