21 cm kanony řady V

V letošním roce se všichni milovníci dělostřelecké techniky mohou těšit na představení nového přírůstku do sbírek Vojenského technického muzea v Lešanech. Jedná se o 21 cm těžký kanon Škoda, který se podařilo pracovníkům VHÚ získat ve Švédsku, kde tyto kanony sloužily až do počátku devadesátých let. Zbraň se v uplynulém roce podrobila náročné renovaci a bude zřejmě nejmohutnějším exponátem expozice. Pevně doufáme, že se pracovníkům muzea podaří najít pro dělo místo, které odpovídá jeho významu a umožní nám důkladně se s touto legendární konstrukcí seznámit. 

Fotografie VTM Lešany

Stručná historie vývoje a bojového nasazení kanonů V

Plzeňští konstruktéři již v první polovině třicátých let, podníceni velkým obchodním úspěchem svého 15cm kanonu NO a 21 cm moždíře ON, začali pracovat na konstrukci 21 cm kanonu a 24 cm houfnice. Použili opět osvědčenou koncepci zbraně rozložitelné do tří celků, a sice na hlaveň, lafetu a ložiště. K jejich přepravě byly navrženy moderní podvozky umožňující vysokou rychlost přesunu a zároveň dobrou terénní průchodnost. Transport měl obstarávat pásový traktor. Jako u děl ON/NO byl použit koncept jednotné lafety, do níž je možné při minimálních úpravách vložit buď kanonovou nebo houfnicovou hlaveň. Jednalo se o nejmodernější zbraň své kategorie, určenou především pro pobřežní obranu. Úspěšnost nové konstrukce byla záhy potvrzena i první velkou zahraniční objednávkou. Turecko, které potřebovalo nutně modernizovat obranu úžin mezi Středozemním a Černým mořem, projevilo o děla mimořádný zájem. V roce 1936 byl podepsán na svou dobu obrovský kontrakt, zahrnující dodávku dvanácti kanonů ráže 21 cm označovaných jako typ V a stejného počtu 24cm houfnic typu U. Jeho součástí byla i dodávka  příslušenství, munice, přístrojů pro řízení palby a tažných pásových traktorů.

Dalším vážným zájemcem o škodovácká těžká děla se stal SSSR. Když se sovětská vojenská komise v roce 1936 seznámila při své návštěvě ve Škodovce s projekty těžkých děl, který vyústil v  kritickém roce 1938 podepsáním velkého kontraktu. Ten zahrnoval vývoj 21 cm kanonu označeného VX a 30,5 cm houfnice typu XV. Do Ruska měly být dodány prototypy, výrobní dokumentace, stroje a přípravky pro zahájení sériové výroby obou děl na základě licence. Když v březnu 1939 Němci obsadili Československo, nacházela se ve Škodovce celá turecká objednávka téměř před dokončením a ukončen byl i vývoj zbraní pro SSSR.

Vzhledem k tomu, že Němci zoufale potřebovali devizy, neváhali dát souhlas k dokončení obou kontraktů. Zatímco prototypy děl VX a XV odešly podle sjednaného harmonogramu do SSSR, turecká objednávka byla pod tlakem válečných událostí revidována. Do Istambulu dorazila pouze dvojice houfnic a ostatní děla zabavil Wehrmacht. Dělostřelečtí odborníci výzbrojního úřadu totiž zjistili, že německé dělostřelectvo postrádá dostatek mobilních děl velké ráže, která by bylo možné použít k dobývání opevnění. Všech dvanáct kanonů z turecké objednávky bylo zařazeno do výzbroje německé armády po označením 21 cm kanon K 39 a Škodovka byla pověřena jejich modernizací. Vznikl tak projekt kanonu V1, který byl zaveden do výzbroje pod označením 21 cm kanon K 39/40. Jejich výhodou byla upravená lafeta umožňující rychlejší zaujetí palebného postavení. Celkem došlo k vyrobení 20 kanonů V1, které německá armáda přebírala v průběhu roku 1941. Tím ovšem výroba neskončila a produkce pokračovala modernizovanou variantou, označenou V2, neboli 21 cm kanon K 39/41. Také těchto kanonů bylo vyrobeno 20 kusů. Oproti předchozím verzím se vyznačoval  dostřelem zvýšeným až na 31 kilometrů.

První série kanonů V 2 dokončená v průběhu roku 1943 doplnila výzbroj Wehrmachtu, zatímco devět děl druhé série zakoupilo Švédské království. Vývoj 21 cm kanonů ve Škodovce vyvrcholil kanonem typu V 3  zavedeným do výzbroje jako 21 cm kanon K 52. Toto dělo určené především k pobřežní obraně, mělo upravenou lafetu usnadňující umístění děla v kasematě a prodlouženou hlaveň. Přesto, že došlo k vystavení objednávky na 100 kanonů V 3, do konce války se podařilo vyrobit pouze 15 kusů. V poválečném období se však  tato zbraň stala východiskem pro další vývoj těžkých kanonů. Děla řady V patřila k nejlepším konstrukcím mobilních těžkých děl a intenzita jejich nasazení na frontách to jasně dosvědčuje. 21 cm kanony se uplatnily především v úvodní fázi východního tažení a později v pobřežní obraně. Tyto zbraně tvořily například výzbroj proslulé baterie Saint Marcouf  na Cotentinském poloostrově. Několik kanonů bylo nasazeno i ve Středomoří a v Norsku. Poslední 21 cm kanony bojovaly z kasemat u Oberlkirchenu ještě v dubnu 1945.

Historie švédské objednávky sahá do roku 1939, kdy zástupci švédské armády projevili zájem o těžké pobřežní kanony. V roce 1940 jim bylo umožněno zúčastnit se střeleb v Hlbokém, kde byl nastřelován prototyp kanonu VX. K podepsání kontraktu na devět kanonů s příslušnou municí došlo v roce 1942. Vzhledem k vytíženosti Škodovky mohly být první zbraně nastřeleny až v únoru 1944 a celá zakázka byla dokončena v květnu téhož roku. Ve Švédsku byl kanony zavedeny pod označením 21 cm kustenartilleripjas m/42, a tvořily výzbroj nově postavených pobřežních baterií 11,12 a 13, které měly bránit pobřeží jižního Švédska. Kanony m/42 byly z výzbroje švédského dělostřelectva vyřazeny až na počátku devadesátých let.

Díky obětavosti  a nadšení pracovníků Vojenského historického ústavu se podařilo získat kanon výrobního čísla 7, který prochází náročnou renovací a jak doufáme, budeme ho moci vidět již při zahájení letošní sezony ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech.