Jdi na obsah Jdi na menu
 


8 cm lehký polní kanon vz.17

24. 11. 2015

16.jpg

   8 cm lehký polní kanon vz.17 ze sbírek VTM Lešany

8 cm lehký polní kanon vz.17

Lehký polní kanon, systému Škoda model 17 ráže 8 centimetrů, byl pozoruhodnou zbraní, která v době svého vzniku patřila k nejmodernějším dělostřeleckým konstrukcím a až do počátku třicátých let náležela k dobrému světovému průměru. Jeho význam  pro naši armádu, v níž tvořil spolu 10 cm houfnicí vz. 14/19 jádro lehkého dělostřelectva, bývá často podceňován.  Jsou mu  vytýkány nedostatky, které však nebyly výsledkem chyb plzeňských konstruktérů, ale následkem  protichůdných požadavků na jeho konstrukci. Tento   článek si tedy bere za úkol připomenout toto zajímavé dělo a  pomoci překonat despekt, se kterým je k němu často přistupováno.

 Předchůdci a původ konstrukce

  Pátráme-li po vzniku této úspěšné dělostřelecké konstrukce, musíme se vrátit do prvního desetiletí minulého století. Škodovy  závody v Plzni byly v  té době   již  renomovaným  dodavatelem  dělostřeleckého materiálu a v jeho konstrukčních kancelářích vznikla řada  pozoruhodných  děl  . Přestože se Škodovce nepodařilo prosadit svůj model děla v soutěži na nový lehký kanon pro rakousko-uherskou armádu, byly u zavedeného 8 cm kanonu vz. 5 zkonstruovaného  vídeňským Arsenálem použity některé moderní prvky pocházející z kanonů vyvinutých Škodovkou . Ta nakonec získala i velkou zakázku na výrobu lafet, a tím významně posílila svoje postavení největšího dodavatele dělostřeleckého materiálu v monarchii. Přestože bylo jasné, že o výzbroji  lehkých kanonových baterií je nadlouho rozhodnuto,pokračovala Škodovka ve zdokonalování svých konstrukcí lehkého kanonu a v předvečer války  bylo její úsilí  korunováno první významnou   zakázkou. Čína objednala několik kompletních baterií nového vzoru kanonu.  Model označený jako  K/1911 byl velmi  moderním kanonem, u něhož  byly  zhodnoceny všechny  zkušenosti ,které Škodovka za dvacet let získala . Byl vybaven ocelovou hlavní plášťové konstrukce s kapalinovou brzdou a zpruhovým vratníkem. Nově bylo konstruováno odměrové ústrojí  a prodloužen zákluz, což  napomohlo dosažení většího klidu při střelbě. Samozřejmostí bylo použití lafetového štítu, ale největší novinkou bylo použití panoramatického dělostřeleckého dalekohledu Goerz. Jedinou slabinou byl poměrně malý balistický výkon. Při hmotnosti střely 6 kg a úsťové rychlosti 510 m/s byl dostřel pouze 6000 metrů. Čínská armáda byla s kanony spokojena, a proto následovala v roce 1914 další objednávka, jejíž podivuhodný osud stojí za zmínku. Větší část čínské dodávky zabavila rakousko-uherská vojenská správa a použila 24 kanonů označených jako vz. 11 na bojištích, neboť rakouskému dělostřelectvu zoufale scházela moderní děla. Kanony vz. 11 po skončení války převzala i československá armáda a šest kusů se dožilo ve válečné rezervě i zářijové mobilizace v roce 1938. Menší část dodávky pro Čínu byla na počátku války internována v tehdy neutrální Itálii .  Po jejím vstupu do války na straně Dohody byla dodávka zabavena a kanony vz. 11 byly úspěšnpoužity proti rakouské armádě.              

8-cm-kanon-vz.17.jpg

                                        Trnitá cesta ke vzniku     

 Po vypuknutí první světové války se záhy ukázalo, že rychlopalné lehké kanony nemohou plnit své úkoly při podpoře pěchoty . Opět se potvrdila stará pravda, že nové dělostřelecké zbraně nebyly konstruovány pro válku budoucí ale pro tu minulou.Přestože už bylo k dispozici dostatek zkušeností z války Rusko – Japonské a z nedávno skončených konfliktů na Balkáně, všechny armády vstoupily do bojů s polními kanony, které byly určeny pro přímou střelbu a mohly jen velmi omezeně vést palby na skryté cíle.Bolestně byl pociťován i nízký účinek střely v cíli a většinou i nedostatečný dostřel .Škodovy závody se   po vyhodnocení válečných zkušeností iniciativně o své újmě pustily do práce na novém polním kanonu.Vznikla konstrukce označovaná jako 8 cm polní kanon K/1915 . Byly u něho použity všechny pozitivní prvky kanonu vz.11 a především zkušenosti z prvních měsíců války. Vzniklo tak dělo pozoruhodných výkonů, při hmotnosti střely 8 kg a úsťové rychlosti 600 m/s bylo dosaženo dostřelu 10 400 metrů. Náměr byl zvětšen až na +45 °, bylo použito dělené munice, samočinné regulace zákluzu a uvažována byla i rozložitelnost pro horský transport. Vznikla dvě provedení označovaná A a B, která se lišila použitým druhem zaměřovače . Typ B byl již vybaven nezávislým bubínkovým zaměřovačem, použitým u houfnic vz.14, který se velmi osvědčil . Obě provedení modelu K/1915 byla vyzkoušena za přítomnosti předních dělostřeleckých odborníků na střelnici v Raabu v lednu 1916. Dosažené výsledky byly tak dobré, že vojenská zpráva objednala od obou provedení dvě pokusná děla k vyzkoušení na frontě. Zkoušky proběhly na podzim 1916 s výbornými výsledky, požadováno bylo pouze zvýšení účinku zvětšením váhy střely. Podle tohoto požadavku byl zkonstruován a vyroben 83.5 mm polní kanon K / 1916, který vycházel z modelu K/1915 B . Při hmotnosti střely 10 kg a úsťové rychlosti 550 m/s  byl největší dostřel 11 400 m. Zde do vývoje budoucího kanonu vz.17 neblahým způsobem  zasáhli dělostřelečtí odborníci vojenské zprávy. Vznikly totiž dvě názorové skupiny, které prosazovaly odlišné požadavky na konstrukci polního kanonu. Na jedné straně byl požadován větší účinek a tedy vyšší hmotnost střely, což vyžadovalo těžší hlaveň větší ráže. Druhá skupina odborníků požadovala především udržení pohyblivosti a maximální váhu děla v palebném postavení do 1100 kg. ( s kolesnou málo  přes 2000 kg.) Zde bychom si měli připomenout trošku dělostřelecké historie . Dělostřelectvo bylo až do první světové války vždy odkázáno na koňské spřežení.  Dělo bylo spojeno s kolesnou a dohromady tvořilo dělový povoz tažený zpravidla šestispřežím.  Maximální přípustná váha pro jednoho koně spřežení byla 350 kg. Dodržení tohoto limitu zaručovalo vysokou pohyblivost, průchodlivost terénem a především možnost zrychlit pochod do klusu. Z dnešního hlediska se nám může rozdíl 200 kilogramů u obou provedení kanonu K 1916 zdát zanedbatelný, ale tehdy byl hodnocen velmi významně. Vraťme se ale k konstrukci kanonu. Škodovka, aby vyhověla oběma protichůdným požadavkům, přišla s druhou variantou kanonu K 1916 s lehkou hlavní ráže 76,5 mm . Při hmotnosti střely 8 kg a úsťové rychlosti 500 m/s byl dostřel 9900 m . Od obou modelů byly vyrobeny zkušební baterie a poslány na jaře 1917 na frontu k vyzkoušení . Obě zbraně se osvědčily, ale u  modelu  ráže 76,5 mm byla shledána nutnost zesílení lafety . Pod tlakem zhoršující se válečné situace došlo konečně i k sjednocení názoru odborníků . Do lafety těžšího modelu byla osazena hlaveň ráže 76,5mm a toto provedení bylo  doporučeno k zavedení do výzbroje armády . Důvodem proč byl zvolen  lehčí typ hlavně, byla především možnost použití munice shodné s kanonem 5/8 a mírné snížení hmotnosti děla.Přitom se předpokládala možnost nahradit v budoucnu hlaveň ráže 76,5 mm těžkou hlavní, bez nutnosti podstatných změn konstrukce. Kanon byl zaveden do výzbroje armády pod názvem lehký polní kanon vz. 17 a byla urychleně zorganizována jeho sériová výroba . Do konce roku 1917 Škodovka stihla vyrobit pouze 18 kusů, ale v roce 1918 bylo již  vyrobeno 348 hlavní a 342 lafet . Rakousko-uherská armáda tak získala moderní a účinnou zbraň, která se plně vyrovnala zbraním protivníků a mohla úspěšně  plnit všechny úkoly kladené na lehké kanony. Často bývá kritizován jeho  malý dostřel, ale v době zavedení tohoto děla do výzbroje byl vyšší nebo srovnatelný s kanony všech bojujících armád a významněji ho překonával pouze francouzský kanon vzor 1897. Kanony vzor 17 byly úspěšně nasazeny v posledním roce války především na italském bojišti a přes krátkost válečného nasazení si rychle získaly oblibu dělostřelců a oprávněný respekt u protivníků.

                                          Na obranu mladé republiky

  Porážkou a rozpadem Rakouska – Uherska nastává nová kapitola v historii kanonu vz 17. Pod tlakem nutnosti ozbrojenou mocí zajisti hranice nového státu, vyzývá již 11. listopadu 1918 Národní výbor v Praze   Škodovy závody, aby pokračovaly ve výrobě válečného materiálu . Protože v továrně byla dohotovena série kanonů vz. 17 mohla být čtyři tato děla již 12. listopadu odevzdána Dělostřeleckému pluku 3, který s nimi odchází na Slovesko a kanon vz. 17 se tak stává první nově dodanou zbraní vznikající československé armádě. Brzy následovala dodávka zbytku rozpracované série a  na počátku roku 1919 přichází od vznikajícího MNO velká objednávka na 114 kusů 8 cm kanonů vz 17. Další objednávka přichází v roce 1920 a celkem bylo pro naši armádu dodáno 267 kusů tohoto kanonu. Poslední objednávka na 41 kusů kanonů byla zadána v roce 1937 a splněna do konce roku. Kanony vz. 17 se zúčastnily všech konfliktů provázející vznik samostatného státu a nejvýrazněji se podílely na obsazování Slovenska na počátku roku 1919 a na bojích s maďarskými bolševiky v červnu téhož roku . Byly například ve výzbroji Dělostřeleckého pluku 7. Tato jednotka vznikla v Itálii 12 listopadu 1918 a její druhá a třetí baterie obdržely kořistní 8 cm kanony vz. 17. Po příjezdu do vlasti byl pluk ihned  přesunut na Slovensko . Zde se druhá baterie podílela na obsazení Nových Zámků a do bojů zasahovala až do uzavření příměří . Významnou úlohu sehrály jednotky téhož pluku i o půl roku později za bojů s Maďary v červnu 1919 . Třetí baterie pluku se podílela na bojích o Levice. Dne 16.června se utkala s pancéřovým vlakem a zahnala ho na útěk i když později musila pod tlakem postupující pěchoty sama ustoupit. V následujících dnech se podílela třetí baterie na obraných bojích u Kozárovců a až do ukončení bojů úspěšně podporovaly pěchotu a odrážely nepřátelské útoky.    

                                Služba v československé armádě

8-cm-kanom-vz.jpg

Po ukončení vojenských operací provázejících vznik Československa a normalizaci poměrů, MNO v roce 1920 přikročilo k nové organizaci dělostřelectva . Vzniklo dvanáct  lehkých dělostřeleckých pluků a čtyři lehké pluky armádní dělostřelecké zálohy.   Ve výzbroji prvního a postupně i druhého oddílu pluků 1.-12. bylo po třech bateriích kanonů vz.17 až do  1. října 1936, kdy  byl druhý oddíl přezbrojen na houfnice 14/19.  U pluků armádní zálohy byl kanony vz. 17 vyzbrojen první oddíl  do poloviny třicátých let, kdy byly  nahrazovány materiálem vz. 30  . Tyto pluky byly od poloviny dvacátých let postupně motorizovány, a protože 8 cm kanon nemohl být dopravován tažením vyšší rychlostí než 10 km, byl zvolen nesený způsob dopravy. Kanon spolu s pásovým traktorem BD, byl naložen na dělový automobil vzor 24, později vzor 29. Ten sloužil k dopravě děla na velké vzdálenosti a do palebného postavení je zatahoval traktor .Již v roce 1919 bylo přikročeno k úpravám konstrukce kanonu. Byly nahrazeny součástky z nekvalitních válečných materiálů a bylo provedeno několik drobných zlepšení. Větších úprav doznala především munice, neboť byla vyvinuto nové střelivo  označené jako vzor 19. Byla to vůbec první poválečná konstrukce dělového střeliva ve Škodovce. V souvislosti s úpravami houfnice vz. 14 na vzor 14/19 bylo uvažováno i o úpravě kanonu vzor 17. Nebyla však realizována ani předpokládaná výměna hlavní. Důvodem byly probíhající diskuse o úloze polních kanonů a přesvědčení, že modernizace by nepřinesla tak výrazné zlepšení výkonů jako u houfnic . Proto bylo rozhodnuto kanony neupravovat a nahradit je v budoucnosti novou zbraní .Svou úlohu sehrál i postupně se prosazující názor, že bude výhodné nahradit v lehkém dělostřelectvu kanony houfnicemi, jehož oprávněnost potvrdila druhá světová válka. Mírová služba polních kanonů vzor 17 v československé armádě potvrdila   spolehlivost jejich konstrukce a to, že s jejich náhradou novým vzorem se nijak zvlášť nespěchalo dokazuje, že s nimi dělostřelci byli spokojeni .

                                    Až k tragickému konci

 Jednotvárnou mírovou službu těchto děl  pouze občas zpestřilo cvičení nebo pravidelně konané ostré střelby, při nichž dokonale vycvičené obsluhy vždy dosahovaly velmi dobrých výsledků. 19. května 1930 byl kanon vzor 17 od Dělostřeleckého pluku 2 pověřen čestnou úlohou, prvním výstřelem otevřít novou dělostřeleckou střelnici v Brdech. Kanony se také často zúčastňovaly přehlídek a slavností. Z nejvýznamnějších můžeme jmenovat Manifestaci ozbrojené moci Československé republiky na strahovském stadionu 28. května 1936 nebo přehlídka 28. října téhož roku za účasti rumunského krále Carola. Zde se už blížíme k vyvrcholení služby kanonů vz. 17 v československé armádě ve druhé polovině třicátých let. Jak jsem se již zmínil, bylo ještě roku 1937 dodáno 41 nově vyrobených kanonů, což nelze vysvětlit pouze potřebou jednotnosti výzbroje po zvýšení počtu dělostřeleckých pluků. Musíme si také uvědomit, že kanony vzor 17, byly až do zavedení PTK vz. 34, jedinou účinnou protitankovou zbraní Československé armády. S rostoucími počty tanků v německé armádě, bylo nutné řešit protitankovou obranu u divizí. 8 cm kanony vz. 17, i když nebyly speciálním protitankovým dělem, vyhovovaly potřebám protitankové obrany lépe, než nové kanony vz.30, které byly navíc použity pouze ve sborovém dělostřelectvu a u armádní zálohy . Proto byla boji s tanky věnována velká pozornost i v novém cvičebním řádu vydaném v roce 1937. V kritických dnech září 1938 se kanony vz. 17 staly v rukou dobře vycvičených československých dělostřelců nebezpečným protivníkem německé armády a je nepochybné, že by dokázaly dobře splnit všechny své úkoly, přestože byly konstruovány pro jinou válku. V tomto období se kanon vz. 17 stal překvapivě také zbraní obrněných vozidel. Několik kanonů bylo použito jako hlavní výzbroj improvizovaných obrněných vlaků. Ty vznikaly v železničních dílnách za mobilizace jako výzbroj hraničních oblastí . Například vlak číslo 40, jehož dělový vůz byl vyzbrojen kanonem vz. 17, byl postaven pro 40. hraniční oblast v Lučenci a roku 1939 se zúčastnil ve slovenských službách bojů s maďary a polského tažení.  Bohužel našim dělostřelcům nebylo dopřáno bránit svou vlast a potvrdit tak vynikající úroveň československého dělostřelectva a jeho zbraní. Dále už budeme sledovat osudy kanonů u ostatních uživatelů.

                                           V cizích službách

Po 15. březnu 1939 zůstalo na území protektorátu 161 kusů kanonů vz.17, které zabavil Wehrmacht a 93 kusů těchto zbraní zůstalo na Slovensku, kde se staly výzbrojí vznikající Slovenské armády  . Na Slovensku byly kanony uloženy jako válečná rezerva, neboť Slováci měli dostatek modernějších děl a chyběly jim vycvičené obsluhy . Až v roce 1944 bylo po jedné baterii kanonů vz.17. Několik  zařazeno do sestavy 1. a  2. Dělostřeleckého pluku. Několik baterií bylo potom použito během SNP. Po porážce povstání se kanonů zmocnili Němci a tím se dostáváme ke službě kanonů vz.17 v německé armádě .Wehrmacht se stal trochu paradoxně největším uživatelem těchto kanonů. Mimo161 kanonů československé armády označených jako 8cm feldkanone M.17( t )  získal už v březnu 1938 více než šedesát kanonů rakouského bundesheeru . Tam původně sloužily kanony jako výzbroj dvou baterií dělostřeleckého oddílu u pěších divizí.V německé armádě byla tato děla označena 8cm feldkanone M.17 ( ö ) . Další kořistí se staly kanony získané po porážce Jugoslavie, označené 8cm feldkanone M 303 ( j ). Posledními kanony vz. 17 zařazenými do výzbroje Wehrmachtu bylo několik děl ukořistěných po porážce SNP a celkem tedy disponoval více kanony než předválečná československá armáda. Kanony vz. 17 byly používány k výcviku a na méně důležitých bojištích . Kanony vz. 17 pocházející z kořisti po rakousko – uherské armádě  byly také zařazeny ve výzbroji italské, rumunské  a především  jugoslávské armády.  Celkem bylo vyrobeno přes 600 kusů .

                                       Technický popis

 8 cm lehký kanon vz. 17 systému Škoda je dělo se skluznou hlavní, klínovým závěrem, kapalinovou brzdou, zpruhovým vratníkem a lafetovým štítem . Dělo má nezávislý zaměřovač, samočinný zákluzový rozvod a vyvažovače.

Hlaveň :   Je ocelová a skládá se z duše, pláště a čelisťových nátrubků. Uvnitř hlavně je hladká nábojí  komora, kuželový přechod a vinutá část s 30. lichoběžníkovými rýhami se stálým pravotočivým závitem.

Závěr :    Vodorovný ,klínový se čtyřmi pojistkami.

Lafeta  :   Je ocelová chobotová a skládá se z vrchní a spodní lafety . Součástí vrchní lafety je kolébka s kapalinovou brzdou, zpruhovým vratníkem a zákluzovým rozvodem, vyvažovač a náměrové, odměrové                 řididlo. Štít s přilbou je doplněn lafetovými stupátky pro přepravu obsluhy. Chobot je ukončen rydlem a tučkou.  Kola vz.14 jsou 130 cm dřevěná paprsková s 80 mm širokými obručemi.

Miřidla :    Jsou tvořena 8 cm zaměřovačem vz.17 a dělovým dalekohledem vz. 8/14.

 Obsluha :    Skládá se z dělovoda, který je jejím velitelem, miřiče, jež  je jeho zástupcem a velitelem dělového povozu , časovače, který je velitelem muničního povozu, střelce, pomocníka , nabíječe a podavače.

Nepřímou obsluhu tvoří pomocné družstvo, které je tvořeno především jízdnými starajícími se o koně.

 Doprava :    Se děje nakolesněním na kolesnu vz. 5/19, čímž vzniká dělový povoz, do kterého zapřaháme šestispřeží. Hlomozna tvořící spolu s kolesnou vz. 5/19 muniční povoz je rovněž tažena šestispřežím.

 Střelivo  :    Dopravuje se především  v hlomozně 60 kusů a v obou kolesnách po 33 kusech. V kanonech  vz.17 mohlo  být používáno i střelivo pro kanon 5/8, ale pouze s dvěma náplněmi vz 17.

                                             Starší vzory

                         8 cm ostrý minový granát vz. 19/19n

                         8 cm ostrý g-šrapnel vz.19/19n

                         8 cm nábojka vz.17 se zápalkovým šroubem vz. 11/

                          Náboj.

                                                Nové vzory

                         8 cm ostrý nárazový granát vz.  30/17

                         8 cm ostrý časovací granát vz. 30/ 17

                         8 cm ostrý šrapnel vz. 35/17

                         8 cm nábojky vz.17/30  obsahují dvě náplně vz.30 v nábojce vz.17.

                         

 

Kanon vz.17 můžeme vidět ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech

Použité prameny a literatura :

Vladimír Karlický– Československé dělostřelecké zbraně, Naše vojsko, 1975

Jiří Janoušek – Československé dělostřelectvo 1918 - 1939,Corona, 2007

Charles K Kliment , Břetislav Nakládal – Slovenská armáda 1939 - 1945

Vladimír Francev, Charles K Kliment – Československá obrněná vozidla, ARES, 1999

Chris Chant – Dělostřelectvo, Naše vojsko, 2007

Dějiny dělostřeleckého pluku 51, Brandýs nad Labem, 1928

Vojenské technické zprávy 1930 - 1938

Vojenský svět 1934 - 1938

Naše vojsko 1927 -  1938

  

VHA Praha předpisy :  Z – stř. -2 -Tabulky střelby pro 8 cm polní dělo vz. 17

                                     D – XII -2b- Výstroj lehkého dělostřelectva 8 cm kanon vz. 17

                                     D – IV - 2 Dělostřelecká nauka pro 8 cm kanon vz.17

           Archiv autora :   D – 1 – 6  Cvičební řád pro dělostřelectvo

                                        Taktika dělostřelectva                                 

 

                                   8 cm kanon vz.17

Váha děla připraveného ke střelbě

  kg

 1319

Délka děla od ústí hlavně ke konci tůčky

  mm

 4537

Délka nakolesněného děla

  mm

 9013

                                           Hlaveň

Ráže ( průměr vinutého vývrtu nad poli )

  mm

     76,5             

Délka celé hlavně

  mm

 2297

Počet rýh

  

     30

Hloubka rýh

  mm

       0,8       

Šířka rýh

  mm  

       5,8

Váha úplné hlavně se závěrem

  kg

   369

Váha závěru

  kg

     23 

                                                       Lafeta

Délka odkolesněné lafety

 mm

 4361

Váha kolébky

  kg

   228

Maximální dovolená velikost elevace

stupňů

  + 45  

Maximální dovolená velikost sklonu

stupňů

  -  10 

Váha lafetového štítu

  kg

     86

Síla lafetového štítu

  mm

       4,2

Šířka lafetového štítu

  mm

  1680

Výška lafetového štítu

  mm

  1500

Váha lafetového kola 130 cm vz.14

  kg

      83,5

Rozchod kol

  mm

  1530

Šířka obruče kola

  mm

      80