Dělostřelecký pluk 151

                   ( Protiletadlový dělostřelecký pluk 151)

Dělostřelecký pluk 151 patřil k elitním jednotkám československého dělostřelectva. Stál u počátku organizace naší protiletadlové obrany a teprve na jeho základech vznikaly další jednotky obrany proti letadlům. Pluk 151 zkoušel nové zbraně, vytvářel a v praxi ověřoval metodiku protiletadlové obrany. Byl také spojen se školou OPL, která zajišťovala výcvik specialistů protiletadlového dělostřelectva. Především však plnil nejdůležitější a nejprestižnější úkol ze všech dělostřeleckých jednotek, našeho dělostřelectva, bránit hlavní město.

Na počátku roku 1919 začala na základech dělostřeleckého pluku 146 vznikat první protiletadlová jednotka našeho dělostřelectva -  Čs. protiletadlový dělostřelecký pluk 151. Na počátku své organizace měl pouze tři baterie. První bránící Prahu, byla vyzbrojena čtveřicí 8 cm kanonů vz. 5/8. Druhá baterie dislokovaná v Parkáni – Naně. Ta disponovala čtyřmi, původně lodními, 9 cm kanony vz.12. Třetí baterie bránící Bratislavu měla stejnou výzbroj a také  její děla mohla bojovat i s loděmi na Dunaji. Náhradní baterie našla posádku v Nitře. Velitelem pluku byl jmenován mjr. Hrnčíř. V lednu 1921 čekala pluk první dislokační změna, protože druhá baterie byla převelena do Olomouce. Za oficiální datum vzniku jednotky můžeme  považovat až  1. únor 1921, kdy vyšel výnos MNO čj.52020-org1920. Došlo také ke změně organizační struktury. Díky tomu, že Škodovka dodala dalších dvanáct kanonů označených 12/20, mohly být sestaveny další tři baterie. Z dosavadních baterií vznikly v červnu 1922 oddíly. Palebné postavení stacionálních kanonů 1. oddílu se nacházelo na Petříně. Kanony 5/8, které byly nadále uloženy ve skladišti v Leopoldově, nahradily v upravených postaveních podstatně modernější kanony 12/20.Velitelem prvního oddílu byl jmenován kpt. Wirth, 1. baterii velel kpt. Michalík, 2. baterii kpt. Vrba. V roce 1923 sestavu pluku rozšířila  světlometná rota a nový třetí oddíl, kterému velel škpt. Pohan. Tato jednotka už byla vyzbrojena novými 8,35 PL kanony vz.22.

Jednalo se nejmodernější PL materiál na světě a pluk se významným způsobem podílel na jeho vývoji a zkouškách. S těmito kanony byl pak pluk úzce spjat až do konce své existence v roce 1939. Novou kapitolou historie jednotky se stalo jeho přejmenování a změna organizační struktury. Výnosem MNO čj.86212-hl.št/1oddělení.1924. se název změnil na Dělostřelecký pluk 151. Skládal se ze tří baterií a baterie náhradní. Do jeho sestavy dále náležela světlometná rota, velitelství s hospodářskou, technickou správou a spojovací četa. Velitelem pluku se stal uznávaný dělostřelecký odborník mjr. Karel Hašek, který s malými přestávkami velel jednotce až do počátku roku 1935, kdy pluk definitivně opustil v hodnosti plukovníka. Ve velení pluku ho na krátkou dobu vystřídal v letech 1928 a 1929 pplk. Jan Vykydal. Celá jednotka byla dislokována v  kasárnách na Pohořelci a podléhala Velitelství zemského dělostřelectva v Praze. Od poloviny dvacátých let žil pluk poklidným mírovým životem, který zpestřovaly pouze cvičné nebo poučné střelby a pravidelná cvičení. Jednalo se například o nácvik protiletadlové obrany Plzně a Nýřan v roce 1925, kterého se zúčastnili i důstojníci ostatních PL a leteckých pluků. V roce 1927 odjela cvičná baterie doprovázená velitelem pluku na novou střelnici do Jugoslávie. Tam bylo poprvé možné ověřit palbu na maximální dostřel a cvičit střelbu na vlečný rukáv. Pluk dosáhl velmi dobrých výsledků a vysloužil si uznání domácích důstojníků. V rámci závěrečných cvičení v roce 1928 se ověřovaly praktické možnosti obrany Prahy za účasti PL pluku 152 a četných jednotek letectva. Rozhodčí komise konstatovala, že obrana města byla za dne na velmi dobré úrovni, ale v noci se nedařilo dosahovat uspokojivých výsledků. Velmi kladně byla hodnocena úroveň výcviku, mobilnost materiálu a dovednost v maskování. Pluk se také zúčastňoval přehlídek konaných u příležitosti státních svátků, významných výročí a zahraničních návštěv.

 Prestižní  úlohou jednotky bylo také vypálení čestných salv u příležitosti narozenin hlavy státu. Od roku 1930 baterie pluku  také pravidelně prováděly ostré střelby   na nové střelnici v Brdech. 8. dubna 1934 se na Staroměstském náměstí konala slavnostní přehlídka pluku u příležitosti předání standarty, věnované Autoklubem RČS. V říjnu 1935 došlo k postavení čtvrtého oddílu, světlometná rota se transformovala na oddíl  a  spojovací četa se přeměnila ve spojovací baterii. Ve druhé polovině třicátých let pluk prochází neustálými změnami a v rámci zhoršující se mezinárodní situace se maximálně zintenzivnil výcvik. V lednu 1935 vystřídal plukovníka Haška ve velení jednotky plukovník Vladimír Drnec. Toho opět nakrátko zastoupil  pplk. Jan Vykydal. Od září 1937 velel pluku plk. Čeněk Zikmund. V té době došlo k rozšíření sestavy jednotky o pátý oddíl.  Posledním velitelem jednotky se stal v květnu 1938 plk. Bohumil Vošahlík, který pluku velel v posledním a nejdramatičtějším roce jeho existence.

Od poloviny roku 1938 přicházejí k pluku i nové kanony vz.37 a je zahájen intenzivní výcvik jejich obsluh. Ve skladech jednotky se nacházelo velké množství zbraní a materiálu. Podle výkazu garážovaného materiálu v dubnu1938, disponovaly jednotky pluku včetně mobilizačních záloh 66 kanony vz.22 a 4 kanony vz.12/20 v trvalém palebném postavení na letišti ve Kbelích. Ve skladech a na nádvoří kasáren bylo dále uloženo 54 traktorů Škoda Z, téměř dvě stovky nákladních a speciálních automobilů a padesátka osobních vozů. V září 1938 pluk postavil 16 mobilních baterií vyzbrojených kanony vz.22, 5 baterií moderních kanonů vz.37,  jednu stabilní baterii kanonů vz.12/20 a 14 světlometných čet. Ty tvořily hlavní výzbroj Obvodu OPL ,,A“, který bránil Prahu a střední Čechy.      Čtyři baterie pluku spolu se čtyřmi světlometnými četami chránily také Plzeň v rámci Obvodu OP ,,B“.  S odstupem času můžeme konstatovat, že Dělostřelecký pluk 151 i přes vynikající úroveň výcviku a nesporné odhodlání nemohl svůj úkol úspěšně splnit. Drtivá převaha německého letectva by se bohužel brzy projevila, ale je nepochybné, že důstojníci a vojáci by bojovali s velkým nasazením a způsobili by nepříteli velké ztráty. U protiletadlového dělostřelectva totiž sloužilo vybrané mužstvo a československý systém protivzdušné obrany patřil k nejlepším na světě. Po mnichovu již nastala pouze krátká agonie jednotky, kterou ukončila nacistická okupace. Ještě v březnu 1939 Němci odvezli většinu materiálu a především děla, která včetně starých kanonů12/20, zařadili do výzbroje své armády. Pluk 151 byl rozpuštěn a likvidován v květnu 1939.

Prameny a literatura:

Bedřich Hamák, Ivo Vondrovský - Mobilizovaná československá armáda 1938                                                                               

Jiří Fiedler, Václav Sluka - Encyklopedie branné moci Republiky československé

Škpt. Karel Tůma - Naše automobilisované dělostřelectvo -

Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918 – 1939

Vladimír Karlický – Československé dělostřelecké zbraně

VHA Praha, fond MNO DZO