Věž F3V ( zbraň 2 Y )
|
Otočná výsuvná věž pro dvojici houfnic ráže10 cm
F3V
( zbraň 2 Y )
Nejvíce ohrožené úseky československého pohraničí měly být chráněny dělostřeleckými tvrzemi. Jejich nejmohutnější a nejúčinnější zbraní se pak měly stát otočné výsuvné věže pro dvojici houfnic ráže 10 cm. Tento prvek výzbroje našich opevnění vycházel z francouzských zkušeností a měl zaručovat možnost krýt palbou důležité prostory s možností kruhového obstřelu při vlastní minimální zranitelnosti. V říjnu 1935 vydal VTLÚ specifikace pro vývoj tohoto pozoruhodného zbraňového systému, ale pro značnou složitost a náročnost předložila Škodovka hotový, použitelný projekt až koncem v roce 1937. Potřeba vyzbrojit opevnění touto zbraní byla tak naléhavá, že se MNO rozhodlo zbraně objednat a zadat sériovou výrobu, aniž byl prototyp dokončen a vyzkoušen. Bylo to možné také proto, že 10 houfnice byly již vyzkoušeným materiálem a bylo nutno pouze vyřešit lafetování zbraní. První dokončená věž se měla stát prototypem, na kterém se měla ověřit koncepce systému, aby na dalších vyráběných věžích mohly být provedeny případné úpravy. Ředitelství opevňovacích prací požadovalo celkem dodání čtrnácti věží, z nichž první dvě měly být dodány a namontovány v roce 1939, další dvě v průběhu roku 1940 a zbytek postupně do roku 1943. Cena kompletní věže dosáhla částky 7 303 000 a jednalo se o bezkonkurenčně nejdražší zbrojní výrobek Škodovky. V kritických zářijových dnech byly obě věže již v pokročilém stupni rozpracovanosti, ale po Mnichovu se již na jejich dokončení nepokračovalo a hledal se potencionální zájemce. Po březnu 1939 je okupanti nechali dokončit. Jednu z věží odvezli k vyzkoušení do Německa a dále její stopy mizí. Druhá přežila válku v ženijním skladu v Pardubicích a teprve v šedesátých letech byly její části sešrotovány.
Technický popis
Výsuvná dělostřelecká věž se skládala ze dvou částí, pevné a výsuvné.
Pevnou část tvořil mohutný předpancíř, složený ze čtyř částí, podlaha mezipatra s podpěrnými sloupy a horní vedení. Výsuvná část věže tvořila vlastní kopule, konstrukce věže, houfnice v lafetaci a zařízení střelecké místnosti,dva výtahy střeliva, dolní válečkové ložisko a protizávaží. K vysouvání věže bylo použito systému protizávaží a zdvihání i otáčení věže mohlo být prováděno elektricky i ručně. Hlavně houfnic byly umístěny do společné kolébky na jedné lafetě. Jejich chlazení mohlo být prováděno pomocí zvláštního zařízení a jejich snadnou výměnu umožňoval jeřáb na stropě věže. Odvod vystřílených nábojnic se prováděl automaticky, pomocí zvláštního tobogánu. Odpalovací zařízení bylo mimo obvyklých pojistek doplněno i pojistkou zamezující odpálení při nedostatečně vysunuté věži.
Zdroj:
Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918 - 1939
Vladimír Karlický - Československé dělostřelecké zbraně
Lubomír Aron a kol. - Československé opevnění 1935 - 1938
Ota Holub - Zrazené pevnosti
Martin Ráboň a kol. - Československá zeď
SOA Plzeň, Fond GŘ- TD
Archiv autora
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fotografie
